Notebook usnul, a tak se moji AI asistenti přestěhovali na server

Neděle, 11:52, letiště. Zírám na notebook a dávám si dvě a dvě dohromady. Jakmile zaklapnu víko, zůstane několik dní zavřené. A v tom notebooku bydlí sedm mých AI asistentů.

Sedm pomocníků, jedno víko

Každý z nich má svou práci. Jeden mi drží pořádek ve financích. Druhý se mnou každý den piluje němčinu. Třetí má na starosti dílnu včetně 3D tiskárny. Povídají si se mnou přes Telegram, čtou moje poznámky a pamatují si, na čem jsme se minulý týden domluvili. Celý vtip je v tom, že řeknu dvě slova a oni už vědí, o co jde.

Všech sedm běželo na notebooku. Doma to nikdy nevadilo, protože tam notebook prostě nespí. Na cestách ale stačí zaklapnout víko a všichni do jednoho zmlknou uprostřed věty.

První pokus: stěhování svépomocí

Pustil jsem se tedy do stěhování přímo u odletové brány. Ve 12:14 už všech sedm odpovídalo ze serveru. Dvaadvacet minut, žádné drama.

Fungovalo to. Ale jen jedním směrem. Cesta zpátky by znamenala totéž, jen pozpátku a zase ručně. A do té doby jsem měl všechno dvakrát a běžet směla vždycky jen jedna kopie.

Druhý pokus: druhá domácnost

Ještě ten den přišla AI se „správným“ řešením: postavit na serveru samostatný systém s vlastními daty, který všechno převezme, kdykoli budu na cestách.

Tady jsem ji zarazil. „Mám pocit, že stavíš úplně paralelní systém,“ řekl jsem. „Já chci pravý opak. Symbiózu.“

Když mají obě kopie vlastní paměť, do týdne si každá pamatuje něco jiného. Jedna se dozví, že jsem zaplatil fakturu, druhá ne. Jedna ví, že se schůzka přesunula, druhá mi připomíná původní čas. A od té chvíle už člověk nikdy pořádně neví, se kterou z nich zrovna mluví.

Jeden asistent, dva počítače

Co jsme místo toho postavili, se dá popsat jednoduše. Na obou počítačích běží stejný kód. Stejná data se kopírují z jednoho na druhý. A celé to drží pohromadě jedno pravidlo: odpovídá vždycky jen jeden z nich.

Dokud je notebook vzhůru, odpovídá notebook. Když se zhruba dvě minuty neozve, převezme rozhovor server. Když notebook řádně vypnu, server nastoupí hned. Jakmile se notebook probudí a minutu běží stabilně, rozhovor se vrátí k němu.

AI tohle všechno postavila za jeden večer. Začala ve 21:21 a v 00:25 už automatické přepínání běželo naostro. Pak jsme celou noc zkoušeli, jestli to vydrží: rozhovor jsme schválně přehazovali z jednoho počítače na druhý. Třináct testovacích zpráv. Žádná se neztratila, žádná nepřišla dvakrát.

Proč to drží

Protože už to nejsou dva asistenti. Je to jeden asistent, který žije na dvou místech. Má společnou paměť i poznámky, takže si stěhování ani nevšimne. Na kterémkoli počítači, který je zrovna vzhůru, naváže přesně tam, kde skončil, a ví, o čem byla řeč.

Druhý den ráno jsem udělal jednu výjimku. Jeden asistent teď bydlí jen v notebooku, aby nikdy nebylo pochyb, který počítač odpověděl. Zprávy pro něj prostě počkají, až bude notebook zpátky.

Rozbilo se něco jiného

Dalších deset dní zůstal notebook zavřený a asistentům nic nechybělo.

Rozbilo se všechno kolem nich. Krátká hlasová zpráva, která se do textu přepisovala až jedenáct minut. Přehledová stránka, která pořád trvala na tom, že notebook spí, protože polovina jejích čísel odjakživa chodila jen z notebooku. Ale o tom až příště.

A teď otázka pro vás: co vám přestane fungovat ve chvíli, kdy zaklapnete notebook?